Rozkošné, hradbami obehnané Treviso je sice často srovnávané s Benátkami, ale má osobitý, nezaměnitelný ráz.

S prohlídkou ulic začněte nejlépe v Calmaggiore. Některé lemují přitažlivé domy s balkony, stojící vedle kanálu, nad jehož hladinou se sklání vrby.

Dóm byl zbudován ve 12. století a průběhu staletí několikrát přestavěn. V interiéru se nachází Tizianovo „Zvěstování Panny Marie“ (1570), poněkud zastíněné úchvatnou freskou od jeho soka Il Pordenona „Klanění Tří Králů“ (1520). Více děl Tiziana a dalších renesančních umělců schraňuje Museo Civico (Borgo Cavour 24, otevřeno Út – Ne). Blízko městských hradeb ze 16. stol. se choulí rozlehlý dominikánský kostel San Nicoló s množstvím náhrobků a fresek. Trhy se v Trevisu konají v úterý a v sobotu dopoledne, rušný rybí trh se již od středověku koná na ostrově treviské řeky Sile. Neprodané zbytky každý den odplavuje voda.

Informační kancelář: Piazza Monte di Pietá 8.

 

VERONA

Verona je živým městem obchodu, druhé největší město ve Venetu (po Benátkách) a jedno z nejvíce prosperujících v severní Itálii. Ve starobylém centru se dochovalo mnoho půvabných římských památek, jež významem předčí pouze pamětihodnosti v Římě. Středověcí vládci používali ke stavbě svých paláců rosso di Verona, místní narůžovělý vápenec. Verona se může pochlubit dvěma architektonickými skvosty – masivní Arénou z 1. století, kde se dodnes konají důležité akce, a náměstím Piazza Erbe s malebným tržištěm. Jednou z hlavních atrakcí města však je kostel San Zeno Maggiore s neobyčejnými středověkými bronzovými dveřními výplněmi, jež zachycují výjevy z bible a života sv. Zenona.

Aréna se nachází na Piazza Brá, (otevřeno Út – Ne) a je třetí největší na světě po římském Koloseu a amfiteátru v Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole.

Piazza Erbe, ležící na místě římského fóra, je již od doby Římanů centrem Verony a nese jméno starého bylinkového trhu (trhy se zde konají téměř nepřetržitě již dva tisíce let). U stánků ve stínu obrovitých slunečníku obdržíte cokoli, od dalamánku plněného pečeným masem ze selete po čerstvé ovoce a houby.

Na severní straně Piazzy Erbe stojí barokní Palazzo Maffei (1668), zkrášlený sochami. Před ním ční do výšky sloup s benátským lvem na vrcholku, vztyčený na počest připojení Verony k benátské republice v roce 1405. Casa dei Mercanti na západní straně byl vybudován z velké části v 17. století, avšak jeho původ se datuje až do roku 1301. Naproti nad kavárnami uvidíte barevné fresky. Arco della Costa (Žebrový oblouk, pojmenovaný podle velrybího žebra, jež pod ním kdysi dávno viselo) spojuje náměstí s Piazza dei Signori, kde si všimněte pěkné sochy Danta z 19. století. Zde také stojí ponurý Palazzo del Capitano , sídlo vojenského velitele a stejně hrozivý Palazzo della Ragione (Palác rozumu), sloužící coby soudní dvůr. Oba domy byly postaveny ve 14. století. Za sochou Danta se nalézá Loggia del Consiglio (1493) neboli síň městské rady. Její chloubou jsou plastiky slavných římských osobností, které se narodily ve Veroně. Úchvatná podívaná na Alpy se vám otevře z 84 metrů vysoké Torre dei Lamberti (otevřeno Út – Ne) na západní straně náměstí.

Kostel San Zeno Maggiore (Piazza San Zeno, otevřeno Po – So , 8.30 – 16 hod., v Ne odpol.) byl vybudován v letech 1123 –35, aby uchovával relikviář patrona Verony. Je nejzdobnějším románským kostelem v severní Itálii.Fasádu krášlí působivá rozeta, mramorové reliéfy a kouzelný baldachýn. Podsaditá věž v severní části se údajně tyčí nad hrobem italského krále Pipina (777 – 810). Vydáte-li se z Piazza San Zeno podél řeky Adige jižním směrem, neměli byste minout působivý hrad Castelvecchio (Corso Castelvecchio 2, otevřeno Út – Ne), který nechal vybudovat Cangrande II. V letech 1355 – 75, a který byl upraven na jednu z nejkrásnějších obrazáren ve Venetu (nepočítaje Benátky). Sbírka je uspořádána tak, že vám umožní pokochat se samotným hradem i exponáty uvnitř. Venku se vám z rampy naskytne podívaná na středověký most Ponte Scaligero.

Veronskou katedrálu (začala se budovat v roce 1139) – Dóm najdete na Piazza Duomo (otevřeno denně). Vyniká skvostným románským portálem od Nicola, jednoho ze dvou kamenických mistrů, kteří se podíleli na výzdobě fasády kostela San Zeno. Interiér se honosí kouzelným Tizianovým Nanebevzetím (1535-40) a venku objevíte románské křížové chodby, jež ukrývají rozvaliny dřívějšího kostela. Baptisterium San Giovanni in Fonte (sv. Jan Pramene) z 8. století bylo zhotoveno z římského zdiva. Mramorová křtitelnice byla dekorována v roce 1200.

Římské divadlo – Teatro Romano (Rigaste Redentore 2, otevřeno Út – Ne) se datuje do 1. století před Kristem. Z původního jeviště se dochovalo jen málo, zato půlkruhové hlediště zůstalo z velké části neporušené a skýtá úžasnou podívanou na město. V popředí uvidíte římský most, který jako jediný ze tří vydržel do dnešních dnů. Od Teatra Romana vyváží návštěvníky lanovka nahoru ke klášteru, kde nyní nalezlo útočiště Archeologické muzeum – Museo Archeologico (otevřeno Út – Ne, 8 – 16.30 hod.). V malém klášteře a starých mnišských celách si prohlédněte mozaiky, hrnčířské výrobky, sklo a náhrobní kameny. Nenechte si ujít ani bronzovou bustu prvního římského císaře, mladého Augusta Octaviana (63 př. Kr. – 14. po Kr.), který porazil své protivníky a od roku 31 před Kristem neomezeně vládl římskému světu.

Jednu z nejpůvabnějších renesančních zahrad v Itálii, Giardino Giusti najdete na Via Giardino Giusti 2 (otevřeno denně). Byla založena v roce 1580 a snoubí se v ní vynalézavost a um s přirozeností. Spodní francouzská zahrada se stříhanými keři a rostlinami v květináčích se výrazně liší od horní části, kde volně rostou stromy. Kronikář John Evelyn, jenž zavítal do Verony v roce 1661 ji považoval za nejkrásnější v Evropě.

Romeo a Julie

Tragický příběh Romea a Julie, milenců ze znesvářených rodin Capuletů a Monteků jistě všichni znáte. Juliin balkon, na nějž se údajně Romeo vyšplhal, se nachází v Case di Giulietta (Juliině domě) č.27 ve Via Cappello. Ve skutečnosti se jedná o zrestaurovaný hostinec ze 13. století. Zatímco tady se tísní davy turistů, jen málo jich navštíví zchátralý dům, jemuž se říká Casa di Romeo, o několik ulic dál ve Via delle Arche Scaligeri na východ od Piazza dei Signori. Takzvanou Tombu di Giulietta si můžete prohlédnout v kryptě pod kostelem San Francesco al Corso na Via del Pontiere. Kamenný sarkofág je umístěn v neobyčejně působivém prostředí.

Na Via Arche Scaligeri, u vchodu do románského kostela Santa Maria Antica bývalého farního kostela rodiny Scaligeriů, vás jistě zaujmou bizarní náhrobky někdejších vládců Verony.

Trhy se Veroně konají každý den.

Informační kancelář: Contile ex. Tribunale, Palazzi Scaligeri.

VICENZA

Je známá jako město Andrey Palladia (1508 – 1580), umělce, který začínal jako chudý kameník a vypracoval se na nejvlivnějšího architekta své doby. Při prohlídce města můžete studovat fascinující vývoj jeho osobitého stylu. V centru se vypíná monumentální basilika, kterou upravil na radnici, Palazzo della Ragione (Piazza dei Signori, otevřeno Út – Ne), vedle paláce se tyčí Torre di Piazza (dosahuje úctyhodných 82 m.) z 12. stol., poblíž stojí Teatro Olimpico – nejstarší dochované kamenné divadlo v Evropě, které bylo vybudováno převážně ze dřeva a malty, ale vyhlíží jako z mramoru (Piazza Matteotti, otevřeno Út – Ne), a všude kolem paláce, jež Palladio postavil pro zámožné občany. Vydáte-li se po Contrá Porti (Contra – znamená ve vicenzském nářečí ulici) narazíte zde hned na několik úchvatných palladiovských paláců (Palazzo Porto Barbarano, Palazzo Thiene a Palazzo Iseppo da Porto), jež dokumentují rozmanitost Palladiova stylu.

Toto významné Palladiovské město se po celém světě proslavilo jedinečnou a rozličnou architekturou. Patří také k nejbohatším ve Venetu a návštěvník tu najde i elegantní obchody a kavárny.

Znamenité Museo Civico sídlí v Palladiově Palazzu Chiericati z roku 1550 (Piazza Matteotti, otevřeno Út – Ne). Uvnitř stojí za pozornost freska s nahatým vozatajem (symbolizuje slunce) od Giulia Carpiona. V síních nahoře visí mnoho okouzlujících malířských děl, včetně gotických oltářních obrazů z vicenzských kostelů.

Symetricky vyvážená La Rotonda (zvaná také Villa Capra Valmarana, Via Rotonda, otevřeno pouze ve středu, zahrada v Út – Ne) je perlou mezi Palladiovými stavbami a nejznámější ze všech jeho vil. Vila byla vybudována v letech 1550–52 a její kopie naleznete v tak vzdálených městech, jako jsou Dillí, Londýn a Petrohrad.

Cesta vedoucí k La Rotondě míjí Villu Valmaranu ai Nani v překladu vila trpaslíků, (Via dei Nani, otevřeno Út – Ne). Zeď vedle Villy Valmarany (dílo Antonia Muttoniho z roku 1688) zakončují postavy trpaslíků, kteří dali této vile jméno. Stěny uvnitř pokrývají vzdušné fresky od Giambattisty Tiepola.

Jižně od Vicenzy naleznete cypřiši porostlý kopec Monte Berico, kde si majetní Vicenzané dříve v horkém létě vychutnávali chladnější ovzduší a venkovské kouzlo svých sídel. Širokou ulici spojující centrum Vicenzy s bazilikou na vrcholku kopce dnes lemují stinné portici nebo-li kolonády. Samotná bazilika – Basilica di Monte Berico (otevřeno denně), se datuje do 15. století a rozšířena byla o tři století později. Je zasvěcena Panně Marii, která se na tomto místě zjevila při morové epidemii, v letech 1426 – 28, aby Vicenzanům oznámila, že budou ušetřeni. V nádherném interiéru se skví freska s Pietou (1500) od Bartolomea Montagni, v křížové chodbě si prohlédněte jedinečnou sbírku fosílií a v refektáři (vstup pouze s dovolením) Veronesovu pěknou malbu Večeře sv. Řehoře Velikého (1572).

Trhy ve Vicenze se konají v úterý a ve čtvrtek.

Informační kancelář: Piazza Matteoti 12.

Itálie – Sardinie

ALGHERO Toto město vzniklo počátkem 12. století na poloostrově v Algherském zálivu. V roce 1353 je dobyli Aragonci a osídlili přistěhovalci z Barcelony a Valencie. Rušný přístav ve Starém městě obepínají hradby s cimbuřím a obrannými věžemi. Torre di Porta Terra ze 16. století je známa také jako Židovská věž. Na okraji starého města se tyčí další věze jako například Torre dell’Espero Reial, Torre San Giacomo a Torre della Maddalena na Piazze Porta Terra.

Ve stylu katalánské gotiky se nese dóm ze 16. století. Objevíte zde také kostel San Francesco (14. století) s rozkošnou křížovou chodbou a barokní svatyní San Michele. Krásný renesanční portál má Casa Doria ve Via Principe.

Okolí:Lodí nebo autem si můžete udělat výlet k úžasné hluboké přírodní jeskyni Grotta di Nettuno za mysem Capo Caccia nebo k nedaleké

BOSA

Toto malebné přímořské městečko leží u ústí Tema, jediné splavné řeky na Sardinii. Historická čtvrť Sa Costa se jakoby šplhá po svahu kopce, jehož vrchol korunuje Castello di Serravalle, který nechala v roce 1122 zbudovat rodina Malaspinů. Úzké uličky a průchody se od středověku téměř nezměnily. U Tema se nacházejí Sas Conzas, bývalé dílny a domy barvířů. Ospalá čtvrť Sa Piatta u řeky je více kosmopolitní než zbytek Bosy. Zahrnuje gotický dóm (15. století) a románský kostel San Pietro (11. století)

CAGLIARI

V Cagliari – správním středisku Sardinie – postupně pobývali Féničané, Kartáginci a Římané. Z římského období se dochoval do skály vyhloubený amfiteátr (Viale Sant’Ignazio, otevřeno út – ne). Nejlepší důkazy o rané historii města podá Cittadella dei Musei (Piazza Arsenale, telefon: Museo Nazionale Archeologico 070 – 65 59 11, Pinacoteca 070 – 67 01 57, otevřeno denně). V této bývalé královské zbrojnici se nalézá několik muzeí, jako třeba Museo Nazionale Archeologico nebo Pinacoteca (obrazárna). Velkolepá Bastione San Remy na Piazze Constituzione skýtá úchvatný výhled na město a okolní krajinu. Románský dóm obdržel ve 20. století nový kabát. Nedaleko se tyčí Torre San Pancrazio (14. století). Na Piazze San Cosimo stojí kostel San Saturnino, vzácná památka na byzantské područí.

NUORO

Toto město s ohromující polohou pod Monte Ortobene a dramatickým Sopramonte je domovem významných spisovatelů. Patří k nim i Grazia Deleddaová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 1926. V Museu della Vita e dell Tradizioni Popolari Sarde (Via Mereu 56, telefon 0748 – 314 26, otevřeno duben říjen denně, listopad – březen út – ne dopoledne) vystavují ucelenou sbírku etnických předmětů, včetně tradičních krojů a šperků.

Okolí: V Orgosolu najdete historické nástěnné malby volající po nezávislosti Sardinie. V Mamoiadě se koná karneval zlověstných masek a tradičních krojů zakončený symbolickým obětováním beránka, svědčící o intenzivním udržování lidových tradic a hlubokém odporu ke změnám.

ORISTANO

Provincie Oristano pokrývá zhruba území historické Arborey, jíž vládla Eleonora Arborejská. Na Corsu Vittorio Emanuele vzbuzuje pozornost Casa di Eleonora ze 16. století a o trochu dál Aniquarium Arborense (Via Parpaglia 37, telefon 0783 – 79 12 62, otevřeno denně) s expozicí neolitických, punských, římských a nuraghských artefaktů. Torre di San Cristoforo (1291) na Piazze Roma byla v minulosti součástí městského opevnění. Dóm ze 13. století dostal později barokní podobu. Více vás upoutají kostely Santa Chiara (1343) a San Martino ze 14. století.

SMARAGDOVÉ POBŘEŽÍ

Okolí:Asi 20 km západně od Oristana na poloostrově Sinis, se nacházejí zříceniny Tharru, punské osady z 8. století před Kristem

Kdysi divoké, pusté Smaragdové pobřeží (Costa Smeralda), od Golfo di Cugnana po Golfo di Arzachena se proměnilo koncem 50. let 20. století na jednu z nejlukrativnějších rekreačních oblastí na světě. Její původní vzhled je přísně udržován. Ve městě Porto Cervo se střídají butiky a luxusní restaurace s nočními kluby a přepychovými hotely. To vše je dostupné jen opravdovým boháčům.

Okolí: Pokud vás to nechává chladnými, zamiřte na sever do Baia Sardinia a Canigione. Z Palau vyplouvají trajekty do La Maddaleny a na Isolu Caprera kde najdete Museo Nazionale Garibaldino (Frazione Caprera, Maddalena, telefon 0789 – 72 71 62, otevřeno denně dopoledne).

Itálie – Sicílie

Jedinečná krása krajiny, pěkné pláže, množství cenných památek, to je to, proč je Sicílie velmi turisticky vyhledávaná. Mezi památkami Sicílie vynikají zachovalé řecké chrámy z období, kdy byla Sicílie jedna z nejvýznamnějších řeckých kolonií. V historii ostrova hráli důležitou úlohu i Normané, kteří zde zanechali originální mohutné stavby. Jimi se pyšní zvláště hlavní město Sicílie Palermo.

Největší přírodní zajímavostí je bezesporu sopka Etna se svojí “měsíční” krajinou a rozeklanými lávovými útvary. Návštěvníci Sicílie si též nemohou nechat ujít výlet na nedaleké Liparské ostrovy, které se nachází pouze hodinku plavby ze severního pobřeží.

PALERMO

Palermo je nejvýznamnějším městem a přístavem Sicílie, žije zde asi 700 000 obyvatel. Město má krásnou polohu v zálivu na severosicilském pobřeží. Na jih a západ od města je úrodná nížina Conca d´Oro, lemovaná horami v pozadí. Přestože město prodělalo výrazné stavební změny po 2. sv. válce, zachovalo si část starého města s úzkými uličkami a rázovitým životem. Krásu města zvyšují pěkné zahrady, sady a parky s palmami. Město založili Féničané v 7. st. př. n. l. Řecký název byl Panormus. Bylo hlavním opěrným bodem Kartáginců na Sicílii. V r. 254 př. n. l. město dobyli Římané. V dobách stěhování národů se zde na čas usadili Ostrogóti, ale už v r. 535 je porazil byzantský vojevůdce Belisarius. Byzantinci zde pak vládli až do příchodu Saracénů v r. 830. Tehdy také začala zlatá éra města. Palermo se stalo jedním z hlavních islámských center Západu. Vznikaly nové čtvrtě, město bylo opevněno a postavena byla také rezidence pro Emíra. Araby v r. 1072 vystřídali Normané, z jejichž doby se ve městě zachovaly nejkrásnější památky. Přechod pod jinou vládu ale nebyl násilný. Obchodníkům, umělcům a vůbec všem muslimům bylo dovoleno zde zůstat a pokračovat ve své práci. Roger II. vystavěl město do krásy a luxusu, vznikly dva velké paláce, zahrady v originálním stylu, scházeli se sem astronomové, matematici a intelektuálové ze širokého okolí. V r. 1194 sem přišli Hohenštaufové a r. 1266 francouzští Anjouovci. Jejich vláda skončila proslulými Sicilskými nešporami v r. 1282. Palermo se pak dostalo pod správu aragonsko-španělskou. V 18. st. přešlo na Bourbony a 27. května 1860 ho osvobodily Garibaldiho jednotky. V r. 1943 město těžce poškodilo bombardování a staré pitoreskní čtvrti už nebyly nikdy obnoveny.

Prohlídka Palerma

1. Normanský palác stojí v srdci původního starého města, pravděpodobně tam, kde kdysi stávala punská pevnost. Nejstarší dokumenty z doby arabské vlády se zmiňují o Qasru, který byl později přestavěn na emírovo sídlo. Normané sem přemístili své královské sídlo. Život se soustředil kolem Zeleného sálu, kde se konaly královské ceremoniály, audience a bankety. Palác je tvořen několika křídly s rozdílnými funkcemi, jsou zde vnitřní nádvoří a terasy s fontánami a bazény. Na každém rohu stojí věž (celkem čtyři): Řecká, Pisánská, Joaria a Kirimbi. Bohužel do dneška se dochovala jen střední část paláce s Pisánskou věží. Kopule je z pozdější doby, když sem byla v r. 1791 umístěna observatoř. Dnes zde sídlí Sicilský parlament. Vstupní hala je korunována monumentálním schodištěm z r. 1735.

2. Capella Palatina se nachází v 1. patře Normanského paláce. Kaple byla postavena v l. 1130 (rok korunovace Rogera II.) – 1140. Nejdříve stála samostatně, stejně jako byzantské kaple. Později byla začleňována do komplexu budov, které se přistavovaly. Na vnější zdi jsou fresky z 19. st. zobrazující scény ze života Davida. Vnitřní prostor je rozčleněn do dvou částí: první jsou tři postranní lodi s 10 granitovými sloupy, druhá, vyvýšená o pět schodů, je pod mramorovou balustrádou. Na pravé straně jsou čtyři krásné sloupy a dva malé pilíře. Proti zadní stěně kaple stojí královský trůn, který původně tvořil součást mozaik zobrazujících sedícího Krista, obklopeného Archandělem Michaelem a sv. Gabrielem a apoštoly Petrem a Pavlem. Vlastní trůn je vykládaný mozaikami a porfyrem. Znak uprostřed je erbem Aragonského rodu. Podlaha je v orientálním stylu vykládaná mramorem a mozaikami. Nádherné mozaiky představují výjevy ze Starého zákona, nejdůležitější momenty ze života Krista, sv. Petra a sv. Pavla. Mozaiky byly vytvořeny ve dvou fázích: starší jsou ze 40. let 12. st., mozaiky v lodi v monrealském stylu jsou z let 60. a 70. 12. st. Popis mozaik podle plánku z Michelina.

3. Porta Nuova je jednou z částí Normanského paláce. Byla vystavěna ve 2. pol. 16. st. jako slavnostní vstupní brána do města na počest příjezdu Karla V. Dnešní brána vykazuje silné vlivy renesance. Horní část je zdobena orlem, symbolem senátu Palerma.

4. San Giovanni degli Eremiti je kostel situovaný v zahradách nedaleko Normanského paláce. Kostel byl postaven v pol. 12. st. na příkaz krále Rogera II. Je to jeden z nejkrásnějších Normansko-arabských monumentů v Palermu. Vrchol tvoří pět červených kopulí, které jsou dílem maurských umělců. Interiér je ve tvaru latinského kříže. Původně byl součástí kostela ještě klášter, z něhož se dochovala jen křížová chodba ze 13. st.

5. Normanská katedrála byla postavena na konci 12. st. v sicilském normanském stylu, ale později prošla mnoha přestavbami. Hlavní fasáda je ze 14. a 15. st. se dvěma zvonicemi s krásnou výzdobou v islámském stylu. Portál z 15. st. je bohatě zdobený gotickými reliéfy. Jižní průčelí je ve stylu katalánské gotiky z 15. st. Neoklasicistní kopule je z 18. st., kdy byl celý interiér kompletně přestavěn v barokním stylu. Původní styl ještě ale vidět na apsidě mezi dvěma věžemi s typickou geometrickou dekorací. Severní průčelí je ze 16.st. V první kapli vpravo jsou hrobky členů Švábské královské dynastie: Fridricha II., jeho ženy Konstancie Aragonské, Jindřicha IV., Rogera II. a jeho dcery Konstancie d´Altavilla. V pokladnici (z jižního transeptu) jsou vyřezávané slonovinové práce ze 17. st., klenoty královny Konstancie Aragonské a monumentální zlatá koruna. V kryptě jsou hrobky z různých období, většinou patřící biskupům.

6. Quatro Canti je středem městského života staré části Palerma. Náměstí leží na křižovatce Corso V. Emanuele, která protíná město od východu k západu, a Via Maqueda, spojující hlavní nádraží s novou částí Palerma. Na obou třídách je řada paláců, převážně v barokním slohu. V jihozápadním rohu náměstí stojí kostel San Giuseppe dei Teatini, mohutná sloupová bazilika s bohatou barokní výzdobou.

7. Piazza Pretoria stojí hned vedle Quatro Canti a uprostřed náměstí stojí krásná fontána ze 16. st. od florentského sochaře Francesco Camillianiho. Původně byla určena pro některou toskánskou vilu. Tvoří ji soustředné kruhy s nymfami, monstry, zvířecími hlavami, alegoriemi, ornamentálními schodišti a balustrádami. Fontána má připomínat horu Olymp. Mezi sochami je i Ceres, bohyně plodnosti a úrody, patronka Sicílie, která drží obilné klasy a roh hojnosti.

8. San Giuseppe dei Teatini je barokní kostel s původní kampanilou s oktagonálním tvarem a sloupky na vrcholu. Interiér je ve tvaru latinského kříže, s monumentálním stropem, s bílou a zlatou štukovou výzdobou a freskami.

9. La Martorana je pojmenována po Eloisa Martoranovi, který v r. 1194 založil nedaleký benediktýnský klášter. Kostel je ale zasvěcen sv. Marii Admirálce. Byl založen v r. 1143 na počest Jiřího z Antiochu, admirála Rogera II. Původní normanský kostel byl přestavěn do barokní podoby. Na Piazza Pretoria se obrací barokní fasáda. Hlavní vstup je přes pěkné portiko u zvonice. Mladší část kostela je vyzdobena mozaikami ze 17.st. V starší části jsou mozaiky v přísném byzantském ikonoklastickém stylu, pravděpodobně vytvořené stejným mistrem, který vytvořil mozaiky v Palatinské kapli. Jsou ze zobrazeni Jiří z Antiochu ležící u nohou Panny Marie a Rogera II. přijímajícího od Krista korunu. V lodi kostela je Kristus Pantokrator se třemi Archanděly a sv. Urielem, osm proroků a čtyři evangelisté.

10. Giardino Garibaldi jsou krásné zahrady s mohutnými banyánovými stromy s rozsáhlým kořenovým systémem.

11. Kapucínské katakomby jsou součástí Kapucínského kláštera, postaveného v r. 1621. V katakombách se nacházejí tisíce mumifikovaných těl, perfektně oblečených, zavěšených nebo položených na zdech. Je zde pravděpodobně 8000 kapucínských mnichů (nejstarší z konce 16. st.), stejně jako obyvatelé Palerma a také děti, pohřbívané zde od 17. st. do r. 1881, kdy se mumifikování stalo nelegálním. Poslední zde bylo uloženo dvouleté děvčátko, které zemřelo v r. 1920.

Klášter Monreale

Městečko Monreale s 25 000 obyvateli leží nedaleko Palerma. Je sídlem arcibiskupa. Město je položena krásném místě vysoko nad Conca d´Oro – Zlatá lastura. Historie města začala s nástupem Viléma II. na trůn v r. 1166. Samostatně vládl od r. 1172 do své předčasné smrti v r. 1189. I za jeho vlády bylo napětí mezi papežským stolcem a korunou. Pozici papeže silně podporovalo arcibiskupství v Palermu (dokonce na příkaz zdejšího arcibiskupa nebyl král Roger II. pohřben v Cefalú, jak si přál, ale v katedrále v Palermu, která byla pod arcibiskupskou kontrolou. Proto se Vilém II. rozhodl zvýšit autoritu krále po vzoru císařů byzantských, kteří také dominují nad patriarchy. Proto založil biskupství podléhající jeho vlivu v Monreale. Toto biskupství bylo v r. 1183 povýšeno na arcibiskupství a obdrželo od krále četná privilegia. I název připomíná králův vliv – Mons Regalis – královský. Nejvýznamnější stavbou je katedrála, nejcennější památka normanského umění na Sicílii. Katedrála je dlouhá 120 metrů a 40 metrů široká. Fasáda je typická pro normanskou architekturu: s dvěma věžemi (levé je nedokončená). V hlavním portálu jsou bronzová dveře od Pisánce Bonanna z r. 1185 se 46 panely s reliéfy, představujícími výjevy z Bible, a s nápisy psanými staroitalštinou ze 12. st. Ze zadní části katedrály se nachází její nejkrásnější vnější část – tři bohatě zdobené apsidy. Jejich výzdoba je v maurském stylu a spočívá v souhře sloupů a oblouku, kterou ještě umocňuje střídání dvou druhů kamene: zlatého pískovce a černé lávy. Uvnitř katedrály je 18 antických sloupů s krásnými hlavicemi, které rozdělují vnitřní prostor na tři lodi. Hlavice sloupů jsou korintské s akantovými listy a portréty Deméter a Persefony. Mramorová podlaha prodělala v 16. st. restauraci. Stěny jsou obloženy ve spodní části mramorem, na něj navazuje v horní části zlato. Velkolepé mozaiky z let 1179 – 1182, které zaujímají plochu 6340 m2. Je to největší souvislá mozaiková plocha v Itálii. Představují scény ze Starého zákona, ze života Krista a apoštolů. V pravé příčné lodi jsou sarkofágy Viléma I. (porfyrový) a Viléma II. (mramorový), syna a vnuka Rogera II. Na levé zdi v severním transeptu je uložena urna se srdcem Ludvíka IX. Svatého, který zemřel v r. 1270 během křížové výpravy do Tunisu. V kapli San Benedetto jsou mramorové reliéfy z 18.s t. Vlevo od chóru je kaple Ukřižování (Capella del Crocifisso) z konce 17.st. s pěknými dřevořezbami na dveřích. Dřevěný kříž pochází z doby kolem r. 1400. Nejpůsobivější je chór s klenebními žebry z tmavé lávy. Křížová chodba Křížová chodba je jedním z nejlepších příkladů stavby inspirované islámskou architekturou, kterou zde představují oblouky podpírané dvojicí štíhlých sloupů. Množství polychromovaných mozaik je zase inspirací z Východu. Nejkrásnější a také nejvýznamnější jsou románské hlavice sloupů, kdy každá je jiná a nádherně vyzdobená reliéfy. Na hlavicích se střídají motivy z Evangelií a ze Starého zákona s motivy přírodními. Např. jsou zde ptáci na listech rostlin (h), akantové listy ve větru (b), obr Atlas podpírající nebeskou klenbu (m), cherubíni krmící zvířata (u), exotické postavy s turbany na hlavách s hady (t), Vilém II. poskytuje kostel Panně Marii (s) – nejznámější motiv hlavice, posvátné symboly Mitrova kultu (p), akrobat s antickým symbolem Sicílie – trinacriem (o).